OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V poradí štvrtý death metal vydaný u Support Underground je opäť zo Slovenska. Žánru sa u nás očividne stále darí, aj keď je dnes v porovnaní s dobou pred dvadsiatimi rokmi výrazne menšinovejší. Nové kapely s novými ľuďmi pribúdajú pomaly, ale možno je to len dojem a talenty sú, akurát sa nevedia zviditeľniť. Tak či inak BLOODY REDEMPTION k novej generácii určite patria, vznikli v Revúcej v roku 2012 a až na gitaristu a vokalistu Jozefa, začínajúceho vo VIRTUAL VOYAGE a dnes popri BR účinkujúceho aj v GAZDASGRIND a PSEUDOSAPIENS, ide o nové tváre.
Hudba, ktorú tvoria, má napriek tomu k novej ďaleko. Death metal z ich dielne vyslovene kašle na moderné vyznenie, pre súčasnosť typické technické a progresívne podanie sa tu vyskytuje rovnako minimálne ako ponor do extrémnosti a brutality. Deväť skladieb debutu revúckej štvorky je podobne ako tvorba martinských BLOODCUT určených nostalgikom, považujúcim za najlepšie časy death metalu obdobie spred 20 – 25, aj viac rokov. Hrá sa tu klasický, staroškolský, ako na západe trefne hovoria „dřevní“ death metal, ktorý originalitou fakt neohromí, na druhej strane je zvládnutý ukážkovo.
Reč je tu o strednotempovom a rýchlejšom kove smrti, hlavne v stredných rýchlostiach odkazujúci až kamsi do druhej polovice 80. rokov, kedy sa hrubší priamočiary thrash začal meniť na death metal. BLOODY REDEMPTION hrajú energicky, dosť agresívne, ich staroškolské náklepy a drvivé pochody občas pribrzdia až na ponuré bahenné spomalenia. Hudba je to v podstate rovná a jednoduchá, údernosť a harmónie jej však dodávajú na typickej deathmetalovej atmosfére z brokov 1990 – 92. Gitarové riffy a vyhrávky nie sú veľmi komplikované a určite budete mať pocit, že veľa z nich ako keby ste už kedysi dávno počuli.
Štýlový je aj vokál s prevládajúcim hlbším growlom, o niečo vyššou polohou a ponurým škrekom, často v druhej stope sekundujúci hĺbkam. Je dobre nafrázovaný do textov v skôr jednoduchej nekomplikovane zrýmovanej angličtine, riešiacich ponuré témy, typické hlavne pre staré časy. V celkovo vydarenom zvuku zo štúdia SPK poteší pomerne výrazne rinčiaca basa. Úvod albumu obstará chladné, ponuré akustické intro aj so zvonmi, ktoré bývali za klišé považované už pred dvadsiatimi rokmi, ale tu sa hudobníci hlásia k „dávnoveku“, je to teda prirodzená voľba.
Celkovo sa debut BLOODY REDEMPTION hudobne podobá ani nie tak tvorbe uctievaných deathmetalových titanov, ako skôr starým podzemným menám, v prvom rade európskym. A ani by som nechodil niekam do Škandinávie, na Ostrovy či Holandska, tvorba BR u mňa oživuje najmä spomienky na starý česko-slovenský death metal, Moravu v čele s debutom KRABATHOR, a hlavne na Slovensko – INSEPULTUS, AMORBITAL, ACOASMA a podobne. Na niekoľkých miestach dokonca pripomenú BRUTE v momentoch, kedy Steve a spol. načierajú hlboko do studnice histórie žánru. Za zmienku ešte stojí obal od Old Skull Artworks, v dnešnej dobe fakt „samorastlá“ tvorba, taký ľahký punkový minimalizmus, akoby Adam Šluch vo farbe oživoval ducha čiernobielych DIY kresieb z extrémneho praveku.
Veľmi, veľmi staroškolský death metal z Revúcej. Urobený tak, že OSDM fanúšikovia ho budú oslavovať. Ostatných asi neohromí, ale je to také sympatické retro s príjemným zvukom.
6,5 / 10
Jozef Kováč
- kytara, zpěv
Martin „Šeďo“ Fodor
- kytara
Marián „Maňo“ Švec
- baskytara
Ladislav „Dumi“ Dulaj
- bicí
1. Enter the Purgatory
2. Torture of Souls
3. Infected Minds
4. Help Me Find the Nails for Christ
5. Expected Despair
6. Way to the Abyss
7. Undead Corpses
8. Through the Eyes of Beast
9. Paralyzed Before the Spiritual Raping
Hit to the Gore (2022)
Infected Minds (2017)
Vydáno: 2017
Vydavatel: Support Underground
Stopáž: 37:20
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.